Čestmír i Vlaslav

Neklan káže vstáti k vojně,káže kněžeciemi slovyprotiv Vlaslavu.Vstachu voje, vstachu k vojně,vstachu na kněžecie slovaprotiv Vlaslavu.Holedbáše Vlaslav knězvícestviem nad Neklanem,nad slavným knězem;púšťáše meč i oheň v krajiny Neklaniny,i hlásáše nad hrabivými meči svojich vojnóv pohaněnie Neklanu.„V boj, Čstmířě vedi mé sbory!Hadlivě ny pozývá nadutý Vlaslav.“I vsta Čstmír i vzradova sě,radostně sně svój ščít črn dvú zubúi sně se ščítem i mlat i nepronikavý helm;Pode vsě drva vložie oběti bohóm.Bujno zvoláše Čtsmír na voje,v skořě voje v řady jdú.I tažechu před sluncem záhe,i tažechu přěs ves deň i po slunci tamo k pachrbu.Ajta sě valé dým po dědinách,i po dědinách sténánie žalostivých hlasóv.„Kto sežže dědiny?I kto rozplaka vaše hlasy?kto? Vlaslav?Poslednie budi jeho vrastvo!Pomstu i pahubu voji moji na něj nesú.“Otvecechu vojevodě Čstmíru:„„Kruvoj, Kruvoj škaredý otehnáše stáda,i zdieše hořě v dědinách ohněm i mečem.Vsie, če plzno bieše, potřě jeho zloba krutá,i zaje vojevodu nám.““I zazli sě Čstmír na Kruvoj,z širokú prsú zloba sě mu rozevře po vsěch po údech.„Vojni!“ – vece - „z jutra záherozpálímy krutost vsiu;pohovte zemdleným údóm!“Stoja hory v pravo,stoja hory v levo,na jich vrcholi na vysokejzírá jasné slunéčko.Horami zdě otsud,horami tam ottud tahú voje,bitvu v sobě nesú.Aj, tamo k hradu, hradu na skálě,Tamo kdě Kruvoj vězí Vojmír i jeho lepú dceř,jež zaje v hustě lesě tamo pod šedú skalú,i pohaně Neklan kněz.Kruvoj Neklanu oběce vieru i podáše věrnú ruku;„obak hlasem tiem i rukú tú uvádieše biedu na lud.Aj vzhoru k vyšňu hradu,aj, k hradu voji tecte!“I zaměšichu sě voji,i hrnuchu sě k hradupo slověch udatna Čstmírajako ledovití mraci.Pokrychu sě přědní ščít na ščít,zadní zapieráchu sě na kopiei v drva v přieč zasazená za drvai výš nad vršinu lesa drnkáchu meči jich v hrad,běsnichu protiv mečem z hrada tesajúciem.Řváše na hradě Kruvoj řvaniem býka,řváše chrabrosť v svoje ludi,i meč jeho padáše v Pražany jako drvo se skály.A po horách mnoho silných dubóv:tako ke hradu sě shluče Neklanových vojnóv.Vele Čstmír z zad uderiti na hrad,vele s přěda přěskočiti hradbu.Aj, ta drva vysokorostlá v hustotě pod skalú přiklonichu k pevnej hradbě,po drvech by sě válely klády nad hlavami vojem.Aj pod nimi z přěda postavi sě silných muž k mužu,sě týkáchu druh druha širokýma plecema.Drva vložichu na rámě,v přieč i v dél je spevnichu úžemi,i podstavichu sebe dle dřevce.I vzkočichu muži na sie drva,rozložichu kopie po ramenú,spěchu úžemi.Vzkoči řad třetiech na vteré,čtvrtých na třetie,i pátých až k vrchu ku hradovu,skad hořechu mečie,skad sipěchu střely,skad sě řiútichu búřiecie klády.Aj, prúd Pražan jarno přese zdi teče,zachváti vsiu sílu v tvrdě hradě.„Vstup, Vojmířě! vstup s milú svú dcerú,pokroč z věže ven vz rané blaho tamo na skálu;na skále uzřieš krváceti Kruvoj pod sekyrú mestnú!“Vznide Vojmír v blahodějné jutro,vznide se svú dcerú lepotvornú,i zřě krváceti vrah svój Kruvoj.I posla Čstmír kořisť vratno ludem;s kořisťú vrace sě lepá děva.I chtieše Vojmír oběť vzdáti bohóm,v siemže miestě, v siemže krocě slunce.„Vzhóru, Vojmířě“ - vece mu Čstimír -„naši kroci chvátajú vícezit nad Vlaslavem.Prodli v službě bohóm.Bozi chtějú stepati Vlaslav.Kehdy slunce dokročí poledne,jesť nám dokročiti na sie miesto,kdě vícestvie hlas vojsk našich vzhlásá.Vet ti zbraně vraha tvého, pojdi.“Vzradova sě Vojmír velevele,vzvola s skály hlasem v lesě hlučným,z mocna hrdla vola k bohóm tako,i vztřiasú sě drva šíra lesa:,Nezjařte (sě) bozi, svému sluzě,ež nepálí oběť v dnešniem slunci!’„Dlužna oběť bohóm“, vece Čestmír -„a nynie nám na vrahy pospěti.Nynie vsedni ty na rúčie koně,prolétni lesy jeleniem skokemtamo v dúbravu;tam s cesty skála bohóm zmilená,na jeje vrsě obětuj bohóm,bohóm svým spásám,za vícestvie v zadech, za vícestvie v předě.Neže sě poznaje, že slunce pokroči na tvrdosti nebes,stúpíš tamo na miesto;a neže slunce postúpí vterým krokemi krokem třetiem nad vršiny lesné,dojdú voje tamo, kdě oběť tvoje pověje v slúpech dýmu;i pokoří sě vsě vojska tudy jdúce.“I vsěde Vojmír na rúčie koně,proletě lesy jeleniem skokemtamo v dúbravu, na dráhu k skálě;na vrsě skály zanieti oběťbohóm svým spásám,za vícestvie v zadech, za vícestvie v přědě.Jim obětova kravicu bujnú,srst červená po nie sě lsknieše;jalóvku siu kúpi od pastuchyv úvalě tam u vysokej trávě,dada za niu kóň i s uzdú.Plápoláše oběť;i blížíše sě voj k úvalui z úvala vzhóru v dúbravu.Voji, ozvučeni hlukem,jdú po jednom, oružie nesúce.Prokni jda kol oběti bohóm slávu hlásáše,i zacházeje, zezvuče nemeškáše.I kehdy docházeše posleda vojev,vzkoči Vojmír na svój rúčí komoň,tučné kýty i plece naloži šesti jezdcem za voji.I jdieše vojsko vsěmi kroky slunceaž po polednie slunce;Tamo na rovni očekáváše je vojivný Vlaslav.Ot lesa k lesu stáše jeho síla,síla stáše pětkrát věcšie Pražan.Jako z mračen z niej vznikáše jeket,lánie psóv přěmnoha mnostvie.,Trudno nám váleti s těmi vrahy;kyj palicu málokdy zadrží.’Tako Vojmír. Načeže Čtsmír vece:„Věhlasno to v súkromí mluviti,věhlasno sě hotovati na vsie.Čemu čelo protiv skále vzpřieci?Liška oblúdí tur jarohlavý.Zdě ny viděti Vlaslavu s hory;rúče dolóv, kolkol vrcha sieho,by v zad byli, kto u přědě běchu:opač chody tako dolem hory.“A sě sdieše Vojmír i sdieše Čtsmír;i hrnu sě vojska kolkol hory,i hrni sě vojska devětikrát.Tako vrahóm vzmnožichu svá čísla,tako vrahóm vzmnožichu jich strachy.Rostúpichu sě po nižniem chvrastí,by sě lsknula braň jich v zrace vrahóm;i by leskem naplněma hora.Naliť vyrazi Čstmír se zástupem,zástup sien bě čtyřie hlukóv četný;s niem ze stienóv lesniech vyrazi Třas,Třas osěde četné voje vrahóm.V zad, v zad! Strach i jim by ze vsia lesa;rozprnú sě řady sěmo tamo.Vojmír vnoči na ně chrabrú rukú,i zastúpi úval na vzchod na pól,v bok sě staví protivo Vlaslavu.Aj, řičie les řvániem iz úvala,jak by hory s horami válelyi vsě drva v sebe rozlámaly.I vyskoči Vlaslav protiv Čtsmíru,i vyrazi Čtsmír proti Vlaslavuv lútú sěč; ranú, opět ranúsrazi Vlaslav dolóv.Vlaslav strašno po zemi sě koti,i v bok i v zad, vstáti nemožeše;Mořena jej sypáše v noc črnú.Kypieše krev ze silna Vlaslava,na zeleně trávě v syrú zemiu teče;aj, a vyjde duša z řvúcej huby,vyletě na drvo a po drvechsěmo tamo, doniž mrtev nezžen.Ulekú sě u Vlaslava súcí,upěchu sě vzhóru na stráň otsudskryto přěd Čtsmírovým videm,přěd Čtsmírem Vlaslavobojcem.Zevzni vícestvie k Neklanu radostnu uchu,i zrači sě kořisť Neklanovu radostnu oku.