Jelen

Běháše jelen po horách, po vlasti,Poskakova po horách, po dolinách,krásná parohy nosi;krásnýma parohoma hustý les proráže,po lesě skákáše hbitými nohami.Ajta junoše po horách chodíva,dolinami chodíva v lúté boje,hrdú braň na sobě nosíva,braňá mocnú rozráže vrahóm shluky.Nenie juž junoše v horách!Podskoči naň zdě lstivo lutý vrah,zaměši zraky zlobú zapolena,udeři těžkým mlatem u prsi,zevzněchu mutno žalostiví lesi;vyrazi z junoše dušu, dušicu!Sie vyletě pěkným táhlým hrdlem,z hrdla krásnýma rtoma.Aj, tu leže!Teplá krev za dušicú teče, za otletlú,syrá země vřělú krev pije:i by v každej děvě po žalniem srdečcě.Leže junoše v chladnej zemi,na junoši roste dúbec, dub,rozkládá sě v suky šíř i šíř.Cházievá jelen s krásnýma rohoma,skáče na nožiciech rúčiech,vzhóru v listie piená táhlé hrdlo.Sletujú sě tlupy bystrých krahujcev,ze vsia lesa sěmo na sien dub,pokrakujú na dubě vsici:„Pade junoše zlobú vraha.“Junoše plakáchu vsie děvy.