Zbyhoň

Poletova holub se dřeva na dřevo,žalostivo vrka hoře vsiemu lesu.„Aj, ty lese širý! v tobě jáz létáváchs holubicú drahú, s milú, přesmilitkú.Ach a zlobný Zbyhoň chváti holubicu,i otnese u hrad, ach a u hrad tvrdý!“Aj obcháze junoše kol tvrda hrada,žalostivo vzdycha po svej drahéj milej.Ot hrada na skálu, na skále si sěde,žalostivo sedie, s němým lesem mlčie.I přiletě holub, žalostivo vrka.Podviže junoše hlavu k němu, vece:„Ty holúbče mutný! tobě mutno samu.Tobě li krahujec uchváti tvú družiu?Ty Zbyhoni tamo na tom tvrdě hradě,ty uchváti moju drahú, předrahúčkúa otnese, ach, u hrad, u hrad u tvrdý!Holúbče, ty by si byl válel s krahujem,kdyby tobě bylo srdice udatno;ty bysi byl vydřel krahujcu svú drahú,kdyby tobě byla dravá ostrá drápy;ty bysi byl zabil krahujce zlobného,kdyby ti byl tvrdý, masožravý nosec.“„Vzhoru, mútný junoše, ženi na Zbyhoň!Tobě srdce přěudatno proti vrahu,tobě protiv jemu braně silná, ostrá,tobě jemu v hlavu těžek železný mlat!“Rúče junoše dolóv, v dole temným lesem,i vze na sě svoju braň i na rámě mlat svój,spěje lesem temným ku hradu ku tvrdu.Bě u hrada tvrda. Nocú vezdě temno.Tluče silnú pěsťú.„„Kto to?““ s hrada slova.„Já sem lovec bludný.“Otvořie sě vrata.Tluket silnú pěsťú: otvořie sě vteré.„Kdě vladyka Zbyhoň?“„„Za velikú sieniú.““Tamo Zbyhoň vilný, tamo plaka děva.„Aj otvoři lovcu!“Neotvoři Zbyhoň.I rozrazi mlatem dřvi silný junoše,i rozrazi mlatem Zbyhoněvi hlavu.Hradem vezdě běha, i vsie v hradě pobi.U svej krásnéj děvy do úsvěta leže.Přijde rané slunce vrcholy dřev k hradu;přijde nová radost v junošino srdce,že svú krásnú děvu chova v silnú pažú.„Čie ta holubice?“„„Zbyhoň ju uchváti.Jako mě zdě vieza, tak ju v tvrdě hradě.““„V lesy s tvrda hrada!“I letieše v lesy,i letieše sěmo, i letieše tamo,se dřeva na dřěvo se svojím holúbcem,s holúbcem spáváše na jednej větvici.Vzradova sě děva, se svojím junošúchodi sěmo tamo, vezdě kamo zechtě,smilitkem spáváše na jednom ložici.