V horách

Vy horské květy, plné vůně, rosy,již noc vám do kalichů čistých nosí,když jako motýl černy na zem sedne:Váš vonný dech mi zas otvírá skráně,jež pučí květy kam jen oko hledne.

Jak šumná píseň vůně vzduchem táhne,hruď žíznivá po osvěžení prahnea napájí se plným douškem blaha.A slunce v nachu celý obzor stápí,paprsků jasem zvonce květin skrápí.Zem usmívá se, matička ta drahá.

A jaro s láskou tvář jí starou líbá,kde rety kypré k její hlavě shýbá,tam v pestré směsi poupata jí věsía hnízda splétá ptákům na útesy,jichž písně krajem v jeho pozdrav zvučí.

Buď vítán, synu matky naší Země,jenž s čela vrásky zaháníš jí jemně,že objetím tvým opět mladne svěží.Tvá ruka něžná také v mojí hrudivždy nový život plný blaha vzbudí,že duch pak těká jak oř bez otěží.