Sultán Achmet

Ó dovol, rozkošná dívko,ať ovinu své hrdlo tvými pažemi!

Z Granady k Juaně malé,(žertuje neb zpívá stále,)sultan Achmet jednou děl:„Za Medinu říš svou, žel!dal bych, za tvou lásku aleMedinu bych dáti chtěl!“

„— Křesťanem se staniž, králi,najdeť rozkoš málo chvály,již bych měla hledativ Turka vilné závrati;dosti zla již hřích jest malý,zločin strach mám spáchati!“

„U těch perel, jejichž skvělázář bělejší tvou šíj dělánad mléko a nad opál,co chceš, rád bych udělal,za růženec kdybys chtěla,bych tvůj náhrdelník vzal!“