Dobře ti rozumím

Les tmou se naplnil, v příšerné dimmense vzrůstá,mění se tajemně — všechno je zvláštní a jiné.Sněhové závěje bílé zřím. A noc!Sněhové závěje: Zapadnem’, zapadnem’, brachu!

Neznáš ty cestičky, tajné ty pytláků stezky?!Dobré je chytrým být — slyš, výstřel z dáli!Les tmou se naplnil, a mění se a vzrůstá!A žhavé oči v tu samotu hrozivě svítí.

— Byla to stará ta touha, ta sešlá už stářím?! —Jak mohly vzplanouti do noci vyhaslé oči?!

— Bylo to staré a sžíravé, dávné mé záští?! —Jak nůž by nevbodlo v změklé mé srdce?!

Dobře ti rozumím: Vlečeš mne v osidla zkázy…Teď už mi neprchneš, vyváznout nelze ti! Nikdy!Zapadnem’? Zapadnem’! Ale my zapadnem’ oba!