Na melodii neznámé písně

Ty tony duši rozrývají maně,a pohádka to promrskaná dost.— Já o jedné jen sníval karavaně,a na poušti se bělá její kost —!

Je vzdálena a cesty neznámy mi.Jen písek zříš, když hledíš do dáli!A slunce líbá rety žíznivýmity, kteří kostrou nyní zůstali…

A při rozmarném paprsků těch tanciteď vzpomínám, co žilo v kostrách těch.Jich táhlou vzpomínám já na romanci,jich hořký smích a galantní jich vzdech.

Ty tony duši rozrývají maně,a pohádka to promrskaná dost.— Já o jedné jen sníval karavaně,a na poušti se bělá její kost —!