Na nedopsané drama

Teď možno zpívat, trhat sobě kvítí.Teď všechno vzíti smutnou výměnou.O děcku nech mne chvíli ještě sníti,jež hrálo sobě s koulí skleněnou!

V ní prapodivné, směšné zřelo tvary.Svou tvář v ní shlédlo a svůj drobný svět.Vypadal hrozně kocour jeho starý,že kouli onu děcko vzalo zpět…

Gotická chodba ponuře se klene.Jdou jeptišky tam s pohřbu písněmi.Mé dílo leží v prachu roztříštěné!— Skleněná koule padla na zemi. —