Nad svými starými verši

Taková lítost!Vzal jsem ty verše — náhodou jen.(Doma je nudno — a nudno jít ven,ulice blátivé, krásky jsou všední,zábavy povrchní, horší den ke dni.Co činit? Čísti? Snad banální tlach?Verše tu ležely — a na nich prach.)

Vzal jsem je do ruky, četl je, čet’!Můj Bože! Duší to počíná chvět:radost a smutek a únavy tíž,láska a nenávist — bylo to již!a zhořklé hodiny — byly tu již!Všechno, co cítím teď — bylo tu již!

A lítost palčivá srdce mé jala,chvíli, jež bolela, chvíli, jež hřála,že já jsem nepronik’ hlouběji, hloub’! —Kdybych byl v hloubku šel, do výše stoup’ —Teď pozdě litovat — bylo tu již!Zhořk’ jsem a zevšedněl — jaká to tíž!

A já jsem vycítil: Půjdu zas dál!Budu se smáti — i dřív’ jsem se smál;všechno se zhnusí mi. (Bylo tu již!)Marná je reakce — však ty to víš!Cit svůj jsem promarnil, rozum můj svad’,nároky zvýšeny — silou jsem pad’!A mlhy života horší den ke dni…Zoufalé mlhy ty! Šeré a všední!— Taková tíž! —