Oblaka

Oblaka, smutná oblaka!Táhnete tupě, lenivě.— Jak mdlá již noha žebráka,jenž kráčel dlouho po nivě! —

Zřely jste daleké prostory,svěží a růžové obzory,a květy, ještě plné sil…

Zřely jste vášní plameny.Teď zhnusený a znavenytáhnete v nekonečný cíl!

Oblaka, smutná oblaka!Táhnete tupě, lenivě…Jak mdlá je noha žebráka,když kráčel dlouho po nivě!