Sentimentální ballada

I on ví: V království předků to kdesiuprostřed lesů, hor stojí ten hrad.Není tam příšery, která tak děsí…A kdo tam pronikne, umí se smát!

Smáti se do oblak, která tam čistá!Smáti se v komnatách, kde bol vždy ztich’!Smáti se všemu, co vzrůsti se chystá!Dětinský, veselý, volný ten smích!

To on ví. V paláci trvá však dáleuprostřed hladkých svých dvořanů řad.Království spravuje ku Boží chvále.Moudrý je, slavný je — nezná se smát!

A kdyby odešel, v nový cíl věře,ví, hrad ten zaklel by démon mu pryč…Devíti zámky by zavřel mu dvéře,do řeky hodil by železný klíč!