Pohádka z roku 1912

Mrak, který z dálky zákeřně se plazil,zakrýval skvělost ranních snů.Toť zřejmo: rytíř draka neporazil,neosvobodil princeznu.

Po jeho boku meč, hle, zkrvavělý — —Krev rezaví jej dračí šarvátky.Půl království král jemu neudělí.Nebude žíti život z pohádky.

A rytíř, který neporazil draka,nedbá, že noc jde, že se valem smráká,a chce se bít, oh, chce se bít!

A kolem něho ticho podivné.Neusměje se nikdo, nekývne.Vyčítající, mrtvý klid.