A nikdo v krajině němé

A nikdo v krajině němév ústrety nekyne.My se pamatujeme.My ano a vy ne.

Vyšli jsme, dávno už tomu,hodinku přede dnemalejí kvetoucích stromů.Ještě se ohlédnem!

Mizí nám kvetoucí alej,je ptactvo usnulé.Jdem’ v tichu dále a dále,jdeme až do Thule.

Těch vzpomínáme tváří,jež vám jsou neznámé.A cosi jako zářinad hroby vídáme.

V očarovaném lesetak mnohý bloudil a kles’.Nepamatujete se:vyšli jste právě dnes!

Nepamatujete se,vyšli jste v boží svět.Vám jiná alej pne se,vám voní jiný květ.

A kamkoli ať jdete,krok světy objeví.Jednou si vzpomenete.Ne my už, ale vy!