Bílé requiem

Je bílá metelice,jež k spánku ustlává,a bílé hor jsou svahya bílá Mumlava.

A jak se plouží sáněpod bílý vrchů lem,poklidem horské stránězní bílé Rekviem.

Muž nyní tiše spícíprocházel kolikrátvichrem a metelicía obé míval rád.

Muž, který odpočívá,nepoznal, co je klid,ta hlava starostlivánároda byla štít.

To srdce, které bilo,to srdce nebije,a ke cti jeho bílopo horské stráni je.

V horáckém srdci plálynároda láska, vzdor,národa ideály.Ten bílý rubáš hor

horácké srdce střeží,že bylo strážcem dřív.A ten, jenž mrtev leží,je víc než živí živ!

Pod Voseckou boudou,13. března 1930