Sestřička starost

Sestřička Starost s námi chodí.Neujdeš jí vlakem, neunikneš jí lodí;a jsme tak na sestřičku zvyklí,že bychom ani jí neunikli.Víme to, doznáme to plaše,že patří k nám a že je naše.Osudem tak už je určeno,že milujem’ i své břemeno.Jen touha školácká občas nás jímáodskočit chvilinku, když Starost dřímá,stavit se v sousedově sadu,tropit něco bez ladu a skladu,jít bez cíle a vesele,květů se navonět jetele,naslouchat, kterak hučí splav,zavolat horám na pozdrav,říc’: Svět je krásný, dobří jsou lidé.A vždy je chvíle, která omámí!

Sestřička Starost za námi přijde,šátečkem mává už za námi!