Chvíle

Může se zdát, že v krajích severníchzamrzla v moři opožděná loď.Nic nežli chlad, nic nežli mráz a sníh.Potichu pojď!

Může se zdát, že severní tu pol,jejž před námi už našli pohříchu.Může se zdát, že ledovce jsou kol.Pojď potichu!

Může se zdát, že křehne radost, žel.Pojď: schovej ruce. Schovej srdce též.Jak prostěradlo lože sněhu běl.Což neusneš?

A toho večera, jenž podivným se zdál,nic kol se nesmálo a já se přece smál.

A tíže života, života všecky žalymně lehoučkými připadaly.

Propasti nebylo.Jemně hýčkala lidi země.

Půlnoční vzduch mé tváře ovála já jsem resumoval:

Několik bolesti, několik ran.— Nezaleknut a nezlekán! —

Několik bludů, několik psot.— Hleděti přímo v temný bod! —

Smrt. Ale to se necítí.Což možno vůbec umříti?

Já víc než jiní poznal bol.My světem často bloudívali spolu.Směje se vrch a směje dol.— Nechci se zříci svého bolu! —

Já víc než jiní jsem se smál.Smích můj zněl v hluku, smích můj zníval v tichu.Lká propasti důl, výše skal.— Nechci se zříci svého smíchu!

Že z pidimužíků tvoří obrybol je dobrý.

Na témě vystoupit, závěji proléztnutí bolest.

Ale tam na temenibol dobrý není.

Nad chladem věcí a nad chladem zlýchdobrý je smích.