Dvě písně k dramatu

Ty věci naivní, ty věci směšnéjak krásné jsou!A jak je krásný blud, když lze jim chápat,jak krásná cesta, třeba lze jen tápatbeze hvězd noční tmou!

A jak je krásný sen, jimž nitro hořív mráz, sníh a led.Nezhynem’ v poušti, neutonem’ v moři,nás nepřesvědčí ani nepokoříšedivý svět.

Ty věci naivní, ty věci směšné…ale jen vám.Oh, neřeknete: »Zmoudřel. Přišel do let.«Vždy bude něco těšit, něco bolet.Vždy něco dám.

A jestli poražen, tož nebudu přec k smutkumít příčinuA jestli padnu, padnu vždycky na štít.Nebudu čelo nad svým bludem vraštit.Jen zahynu.

Zlomený oštěp Quijota.Jak je to k smíchu!Jak nepoplvat poraženou pýchukleslého milence života!

Tvé tělo marné, hubenév arény kleslo písek.Zní klekáni teď z měst a vísek.Všem, všemu život. Tobě ne.

Zlomený oštěp Quijota.Jak tě to pálí, jak to zebe,Neumíš, brachu, přežít sebe.Taj nepochopils života!