Osamělý večer

Plynuly chvíle v moře času.Podivný večer: žel a žel.Dnes ani u jednoho hlasujsem přízvuk něhy neslyšel.

Ni jeden úsměv. V pláni kdesiklekání dlouze naříká.Dráždivým steskem šumí lesya vše je drsná tragika.

Já cítím v srdci záchvěv zimy,mráz tuším, který zazebe.Věci a lidé říkají mi:My žalujeme. Na tebe!

A naslouchám teď s mrazným klidem,jak hlas ten splývá s klekáním.Já odpovídám věcem, lidem:Je dobře. Vždyť se nebráním.

Šli němě ptáci v hnízda svoje.I světlo v dálkách zhasíná.Do smutku jako do závojese zahalila krajina…