Píseň hory

Pokorné doly, chladné hory lysé,lhostejné příliš k záhadám.Vždy mlhy jdou, vždy o mne roztříští se.O milost nežádám.

Obzory dálné, chaty, města, vísky.Žal, radost, psota, hřích a ctnost.Zafičí vítr. Propastí kraj blízký.Neprosím o milost.

Na horských hřbetech pouze kleč je doma,na horských výších kleč je bezpečím.Zřím léta v propast. Cosi svůdného má.Jdi, bouře! Neklečím.

A přes tu propast kdyby bylo mostů,já nechci přejiti.Svým smutkem rostu, křivdou více rostuChraňte se křivditi!

A tak chci čelit jarům jako zimám,klid ve svém pohledu.Mám život rád, však nízkost nepřijímám.Dovýše! Kupředu!

A tak chci čelit klamům všem a zradám.Propasti čekám květ.Mám život rád, však jemu nepropadám.Bouří a mlhou v svět!

A nebojácný hledím v šerou průrvu.Nechť chmurné květy dá mi příkrý sráz!A nedá-li je, oblakům je urvu.— Posléze dá je mráz! —