Písně z Montblancu — II

Ptáci svá poselství Noemům nosí.Já píši v potopě perfidní glossy.

Zbytečná radost je, zbytečný hody,já vidím dosud déšť a vidím vody!

Nejsem dost lhostejný: z hloubi jsem vyšel.Výkřiky o pomoc všechny jsem slyšel.

Po nových rozkoších jiní nechť slídí.Mne léta drtila ubohost lidí.

Bolest jich bolest má; nejsem jak hory.A všeho potopou mdlý jsem a chorý.

Programy?! Pokroku klikaté schody?— Já vidím dosud déšť a vidím vody…

Dny lepší čekal bych: má to svůj hrot.Zbytečná radost je, zbytečný hod!