Písně z Montblancu — VI

A hledím: mně se otvírají denněmrazivé, chladné obzory.Hoch zapaluje první cigarettua dumá: „Půjdu na hory!“

Epigón mrtvých, zadumán jsem vyšel,— skryt ve mne skeptik jakýsi! —dvě hory jsem tam konversovat slyšel,však nerozeznal obrysy.

„Saisona v proudu. Každou chvíli novýse objeví tu turista.Rozhlédne kol se. Vážně kývne hlavou:— Dík bohu, cesta nejistá! —“

„Je čestný spleen, jejž mladý tento sbor má…“„Ať už se raděj’ oběsí!“…„Mně vadí pouze jejich uniforma,a obtloustlé jich notesy!“

„Jsou výšky, pláně, bystřiny a srázya bouře táhnou nebesy.Ať svítí slunce a ať bouře mrazí,vždy zapíší to v notesy!“

Sklonil jsem hlavu. Duše moje měkla,myšlének starý kredit ztratil směr.A hora k hoře epilogem řekla:„Fâcheuse affaire!“