Marnosti — XXXI

Do mrazu květy vykvetlylítostné, chudé.Pod hrudou země mrtví tlí.Co dále bude?

Pod smutnou naší oblohouchlad srdce cítí.Ty vášně, ne, ty nemohou,nemohou hřmíti.

Na smutné naší oblozevíc temní mračna.Na prázdno touží ubozedál duše lačná.

Dějiny, úkoly, jaký cit!Kdo ještě věří?Postavy dávné vyvýšitv snů teskných šeři?!

Ze světa, z Čech i na Čechyvalí se špína.A v srdce bez vší útěchybolest se vtíná.

Pozdě je. Listí šelestído smutné doby:Jen ještě hroby nalézti,studené hroby!