Marnosti — XXXII

Spi sladce, moje dítě,spí celá tvoje zem’.Spi tiše, až se vzbudíštím těžkým jejím snem.Spi sladce, moje dítě!Spí celá tvoje zem’!

Spi, abys rostlo rychlea mohlo trpět v čas.A nediv se, že slyšíšdnes příliš tvrdý hlas.Dnes kolébá tě otec,a ten má tvrdý hlas.

Z deváté, desáté rukymyšlénky budeš brát,a po Evropě nosituž obnošený šat.Z deváté, desáté rukymyšlénky budeš brát!

A oklikami půjdeškde jiní rovně jdou.Co jiným zcela jasným,bude ti záhadou.A oklikami půjdeš,kde jiní rovně jdou.

Nedej se ukřižovatod věčných pochyb svých,cti raděj’ autorityv katédrách, v dennících.Bij cizí autority,abys svou vlastní zdvih’…

A nerozbíjej hlavuo malichernou zeď.Vyber si zvučná hesla,a to tě spasí, hleď!Tvůj otec rozbil hlavu,a ty měj rozum teď!

Tvé děti z desáté rukymyšlénky budou brát,a po Evropě nosituž obnošený šat.Spi sladce, moje dítě!Je nejlíp v Čechách spát!