Starý portrét tiché galerie

Strach měla před bouří, blesků se lekala,rachotem hromu vyděšena všecka.A oči mhouřila a uši zacpalapohybem nervosním plachého děcka.

Strach měla před nocí, když přišlo klekání,v temnotách zločin tušila a vraždy.Ji děsil netopýr, sýčkovo volání.A o strašidlech mluvil šelest každý.

Strach měla ze slova. Znala, že neřekne,co říci toužila, že slovem zmatek vzrůstá.Jak hladký had se slovo vysmeknea toho lekneš se, co propustila ústa.

Strach měla z úsměvu, že brzo pomine,strach měla z budoucna, strach měla z minula.Strach měla ze všeho, jedině z lásky ne.Strach z lásky neměla a láskou zhynula.