Balada o osamělé vedettě

Na jihu někde v dalekém krajivedettu máme na Dunaji.Ať massy cizácké hrnou se na ni,ona jim čelí ostrou zbraní.Dnem nocí na strážiútoky odráží.Naduté kupčíky posměchem cuchávedetta svatého Ducha.

Více než jindy obzor se chmuří,více než jindy bouře zuří.Vojáku, vojáku, povinnost káže,povinnost osamělé stráže,čestný to cit:zůstaň se bít!

Ale osamělá strážrozhodla se osvítit kraj náš.Jezdí a jezdí tu po vlasti nejdražší,co stokrát říkala, poznovu přednáší,stokrát je dojatá, stokrát děkuje,z předu a zadu se ofotografuje.Sbírá tu obdivy hodné vzpomínek,kytice přijámá nadšených slečinek,shovívavost v rozjasněné lícipodpisuje pohlednici.

Slečinka zrakem podpis přelétá„Na Dunaji osamělá vedetta“.