In memoriam s. Č.

Veliký mrtvý, hloubavý ty stíne,samoty druhu, jiné doby synu,Zajdi v směs bledou jiných velkých stínů.Neb žár prý zhasíná a den prý mine.

Slovanstva snílku, řeka Lethe plyneu tvojich nohou. V zádumčivém stínusní dosud Kollár: Vlast-li nebo Mínu?A žár prý zhasíná a den prý mine.

Chápu, že jdeš. Než líto mi, že v chvíli,Slovanstva kdy tvůj raněn orel bílý,a více nežli kdy je smutna tvoje zem.

A vím, ó Stíne, žes’ tou cestou k Lethese poodvrátil ještě k vlasti kletéa váhal jsi, když Hermes řekl: „Jděm.“

Ty černé flóry dnešku nesluší,ty černé flóry jsou zde chybou v slohu.Den v předjaří. Jen jaro sníti mohu.Ta černá barva padá na duši.

Proč lidé přišli? Hluk a ševel hlasů?Proč tísní se tu hlava vedle hlav?Mladosti jeho, sestup v tento dav:zde třeba slunce, růží, barev, jasu!

Vše harmonie: zánik, vznik a vzrůst…Nemluví kletbu mlčení těch úst.Tak přišla smrt, jak podzim na kraj padá.

Předjarní den. Jen jaro cítit mohu.Dnes černé flóry jsou jen chybou v slohu:ta harmonie harmonii žádá.