Invektiva

Dnes v hlučném kruhu. Zítra sám.Směji se. Bouřím. Čas tak míjí.Věř nebo nevěř: já se mámjak milý Pánbů ve Francii.

Okolo psi se o kost rvou.Zlé býti cizím mezi všemi.Věř nebo nevěř: sílu svoujsem zbytečně dal rodné zemi.

Zem' ssála, ssála po létamé vlohy, svěžest, touhu práce.Věř nebo nevěř: Prokletá!Čas přišel právě vyrovnat se.

Je na rtech ještě lehký smích.Propasti též se kvítím kryjí.Já mstím se v rytmech galantníchjak milý Pánbů ve Francii.

Že vyssála mi mládí, krev,do jasných snů se smála temně,šlapala zrní, dbala plev - - :já proklínám tě, rodná země!

Že's klaněla se bídáctvía uražená nepomstila,že trpaslíky reci tvía trpasličí jejich díla,

že zrodila jsi tlachalya lokaje a šarlatány,shluk parvenuů nekalýa ideje, jež zašlapány,

geniů hlavy zmáčkla v mžikbrutální, měšťáckou svou rukou -a jásala, když mozek střík',jen vzpomínka je strašnou mukou!

Rej vidím zlý a nečistý -kol umělůstky, krotké plémě!Chraň svoje karieristy!Jsou tebe hodní, rodná země!

Na rtech mých ještě lehký smích.Propasti též se kvítím kryjí.- Pomstím se v rytmech galantníchjak milý Pánbů ve Francii -