Krajina

Křehounká říčka pod pastvinouzasvitne a už zaniká.Oblaka mají barvu sinou,jsou nehnutá a veliká.

Nábožná přísnost vane strání,vše pod ní mlhou pokryto.To není ještě úsvit rannía noc už také není to.

Les v pole, ves se v louku mění,kraj slavnostní a zvláštní je.To noci splynutí už nenía dne to nejsou linie.

Je pohádkový lesk ten tmavý,věž na výšině, barva řek.Středověk, někdo tobě praví.A opakuješ: Středověk.

Na hrdle řetěz, jdou tu kmeti,na jejich čele brázdy chmur.Z nich prvý těžce zašeptne ti:Oh… Poitiers… Azincourt…

Na tulákovi zrak tvůj prodlí,jenž bez cíle jde přes lada.