Podzim snílka

Nade mnou hejna krákoravých vran,jimž otevřel jsem srdce dokořán.

Je podzim; smutný čas je tuláku.Bez kvítí luh je, lesy bez ptáků.

Po vsi však živo. Lidé veselí.Sklidili dobře. Znovu zaseli.

Kol sousedů se plížím statků sám,k radosti cizí tiše přihlédám

a spoustě černých, krákoravých vranjsem otevřel své srdce dokořán.