Podzimní elegie

Dny mladé propast snadno přeskočívšak pozděj’ může bludičkou být tucha.Hleď katastrofám klidně do očí,marnotratníku smyslů i ducha!

Jdou moudří lidé a vše moudře dí:Svou cestu hledej, která všecko smíří.K svým tancům, brachu, nevol náledí.Upadneš, brachu. Dvakrát dvě jsou čtyři.

Díš soud pak prostý, svatá prostoto.Mohl jsi. Měl jsi. Nutné bylo to.Marnotratníku, vše se utratí.

V sen vnořen svůj tak podivný a blahýdával jsi, dával, zpit a bez rozvahy,až mdlá a prázdná ruka klesla ti.