Resignace pacientova

Častokrátese mne ptáte,proč jsem tolik bledý?Povím vám, ač namáhá to,celkem vzato.Dnes však naposledy!

Moh' bych býtijako kvítí,nedím-li už více.Ale běda, lidé zlatí:všechno hatímoje tasemnice.

Bozi vědí:skryta sedí.Vše je marno, běda.Dlouholetá moje snahanepomahá,nepomahá věda.

Řeknu více:tasemnicenení jako druhé.Lékařům jen vysměje se.Všechno snese.Zdraví má tak tuhé.

Vše jsem zkusil,vše si zhnusil!Mluvil v zlobě, něze.Marně člověk ruce spíná.Medicinaz krku už mu leze.

Doktor jedenv dumy vpředenřek' mi s vážnou lící:„Žití tvého tajný smysl(- proč jsi zkysl? -)živit tasemnici!“

Nač se trudím?Nevypudímtu, jež sídlí ve mně.Věčně se mnou jísti bude,se mnou půjde,než mne pohřbí země! -