Touhy

Už byla půlnoc. Tanečníkydráždila touha porvat se.– Na chvíli vyšel od muzikynačerpat vzduchu v zahrádce.

Zněl smích i šepot v jejím šeru.Pár mnohý vyšel ze síně.– Šel rozmrzelý, beze směruaž k ruzýňské šel výšině.

Měsíčná noc. A vrchol léta.Po údolí v dál rozhlíd’ se.On, který viděl kus už světa!A teď ta malá vesnice!

Měsíčná noc, jež má své sliby.Měsíčná noc, jež otráví.Z dáli se zdá, jak kynuly byvzdušné a krásné postavy.

A zdá se mu v té noci léta:jsou jeho dálné planiny.Krásnější nežli Tonka, Bětajsou vzdálené ty vidiny.

A zcela jasně vidí v dálikončiny krás tak mámivých.Budovy krásné, krásné sály.A dupárna ta Šedivých!

Vše lepší je v té noci bílé,dráždivé touhy nitrem chví.O nové blouznit počal síle,o netušeném bohatství.

A přeludů říš dál si tvoře,zřel vše, co mlhou schováno:Tam moře, země, země, moře.To vše mu bude poddáno!

Stál opilý tím náhlým jasem,zřel důvěřivě k obloze.Z daleka zněla muzika semtak směšně a tak uboze!