Výmluvný prorok

Žil v obci Václav Rejnar, zvaný Prorok,na Čertovce on bydlil, v čísle patnáct.Už jenom slabě naň se pamatuji:byl svárlivý a s málo kým se pohod’,a poslední vždy v řeči mít chtěl slovo.Rád kázal časem a měl posluchače,neb s důrazem a přesvědčivě mluvil.

Myšlenka jeho byla: přijde oheň,ohromný oheň, který zničí obec.A oheň přijde, ježto starý Řehořvždy v neděli se po kázání zpije.Napitý Řehoř, kuřák náruživý,opičku půjde vyspat do stodoly,napitý Řehoř v slámu dýmku pustí,stodola chytne, stavení pak chytne,Sýkorů chytnou, Hřibů, celá obeca nářek bude se skřípáním zubů.A pro ty řeči prorokem ho zvali.

Den kterýs letní, jak dí pamětníci,veliká bouře z nenadání přišla,hrom uhodil do Sazimova statku,než „švec“ jsi řekl, počalo tam hořet.Hasili marně, vítr mařil práci,chytaly střechy statků z prava, z leva,půl obce, praví, při tom vyhořelo.

A pamětníci líčí strašný obraz:plamenný jazyk, úlisně jak líže,oblaky kouře, valící se z oken,chudičké zbytky, vynesené z ohněa nářek matek, štkání drobných dětí.Dí pamětníci, že zní v sluchu dosuddobytka bučení, jenž zůstal v stáji,zří Doušovou, jak v oheň pro děti jdea střecha náhle sesouvá se nad ní.Ti modlili se, jiní zase kleli,jen Václav Rejnar hleděl nepohnutýa skoro radost v jeho rysech byla.Své ruce zkříživ nepomáhal hasit,zřel bystře na vše: kterak řádí oheň,od střechy souseda jak chytá vlastní.Myšlenku jedinou měl v těžké chvíli,ji opakoval hrdě: „Já měl pravdu!“