Zbabělí

V posledním pekle, kořist utrpení,jež také třtinu časem zocelí,dnem oslepeni, nocí pokořeni:tak do věčnosti trpí zbabělí.

Uhýbá ještě nejisté jich oko,rty váhavě se chvějí bázlivé.- - A tu dál trpí; ač jsou přehluboko,šum pohrom všech tu slyší nejdříve.

A pak to sviští jako rána biče,Žeň tragickou svou mdlobou zaseli.Had u jich prsou vždy se zvedá syče,by uštkl svým „Zbabělí! Zbabělí!“

A oni v studu svoji hlavu sklání.Jsou v posměch peklu, které trpěli.Had u jich prsou syčí bez ustání:Zbabělí! Třikrát zbabělí!

== II. ==<poem>Kdo couvli malodušni, bez odvahy,jež plachá bázeň schvátila jak mor,kdo zalekáni před volnými svahysvrženi byli s nebetyčných hor,

kdo složili své ruce v malomoci,by sekeru jim v hrdlo vložil kat,jsou v posměch dni a k povržení noci.Vteřiny pálí. Přestaňte už lkát!

A nelitujte! Trest to za jich vinu.Svým pravnukům svit slunce zastřeli.Vložili hanbu v nitra svojich synů.Zbabělí! Třikrát zbabělí!

== III. ==<poem>Čekají jiní, že se vrátí chvíle,již propásli v své bázně závrati.Horečná lítost hledá zašlé cíle.Nadarmo. Zašlo. Už se nevrátí - -

Nepřijde chvíle, kdy se třásly ruce,když kázala čin doba pohnutá.Horečná lítost vzpomíná teď v muce.Čekejte! Darmo! To je pokuta!

Jich nelitujte šíleného hoře.Svým pravnukům svit slunce zastřeli.Váhání jejich rozlito jak moře.Zbabělí! Třikrát zbabělí!

== IV. ==<poem>Kdo váhali svých otců hanbu mstíti,jho nesli dál a beze studu už,kdo učili své děti vrahy ctíti(zem' s miliony, kde nežije muž!),

kdo sčítali a počítali plaše,zakřikli ruku, která chtěla bít:prokleté třikrát zbabělosti vaše!Vteřina žádná neposkytni klid!

Nechť noha pána šlape vaši šíji,nechť plivnutím on ráčí poctit tvář!Kdož z tragedií přešli v komedii:Odhoďte lhavou svoji svatozář!

A vaší žízni nenapadni rosy,pot hrůzy pijte svojem na čele.Buď kletá země, zbabělce jež nosí,a matka, která rodí zbabělé!

== V. ==<poem>Než zbabělci svou bídu maskovalipřílivem hladkých, pěkně znících slov,filosofovat zdárně počínali,odívat květy pěknými svůj rov -

Tisíci hesly kryli svoji bídua věty jsou, jež k spánku konejší.Tisíci hesly lichotili lidu.Oh! Zbabělci! Byl jimi bídnější!

Sugesce jejich hanbu cítit brání.A pro posměch stud byl jim staletý.Had u jich prsou syčí bez ustání:Kdo snížil lid svůj, budiž prokletý!

== VI. ==<poem>Tak daleko šla zbabělost jich marná,tak ničemně se zvrhl jejich cit:když kácela se jejich robotárna,zdi snažili se její zachytit - -

Oh, slabé jejich ruce nezadrží,co rozdrtiti chvíle přichvátá.Děcko chce příval zadržeti stržía blázen cestu, jíž jde odplata.

Sem nepřiletí míru holubička,sem nepřinese svěží ratolest.Je v noci slyšet v rozvalinách sýčka.Chcete-li, plačte; všechno marno jest.

Zlověstný vítr po doubravě hučí.Prach zvedá se, jenž v oči vletí ti.- - Buď kletý kat, jenž oběť svoji mučí,a třikrát klet, kdo dá se mučiti!