Létu

Ty, údolím jenž naším spěješ v síle,skroť mohutnou šíj ohnivých svých hřebců,stlum oheň šírých nozder jich, ty Létojsi často u nás rozbilo stan zlatýa spalo pod našimi duby, žasemlíc snědá jala nás i vlas tvůj bujný.

Jak v stínech hustých slýchali jsme častotvůj hlas, když Poledne na zářném vozev hloub nebes vjelo. Teď u našich zdrojůse posaď v údolích, v mech, na pokrajičistého zřídla hedvábný šat odloža uvrhni se do šumících proudů!Náš kraj miluje léto v jeho slávě!

Jsou slavní naši pěvci, kteří bijív stříbrné loutny, bujnější mláď našenad jihu pastýře, jsou krasší dívky,jež tančit umějí. Dost máme písníi nástrojů, ech sladkých, vody čistéjak nebe, laurů dost, jež brání žáru.