Motýlovi

Ó sečkej, k čemu taký chvat?Dél trochu tady musíš stát!Vždyť vše, co bylo dětstvím mým,vše ve tvém zářném zjevu zřím.Blíž ke mné! Neleť do oblak,plá v tobě zašlý čas,ty neposedo, kouzlíš takmně v srdce obrazy i zrakmůj dům otcovský zas!

Ó krásný, krásný čas to, ach,svou sestru Emelinu v hráchi sebe vidím, bez dechumotýla honit v pospěchu.Jak pravý lovec za ním v rejjsem loukou divým skokem spělpřes keř i trn, až chyt jsem jejco ona — Bůh jí požehnej! —se bála, střít mu pel.