Osamělá žnečka

Viz tamo děvče samotnéz hor našich statné děvče, polemjak sama zpívá si a žnestůj, nebo tich jdi kolem!Tak sama žne a vázat spějea smutnou píseň sobě pěje,ó poslouchej, kraj celý kolzní jejím zpěvem, stráň i dol.

Tak nikdy slavík nezpíval,by vítal chodce v zemi dálnéna oase, kde pouště palkdes v Arabii skalné;ba sotva kukačky tak žalyse plně, silně rozléhalyve oceanu tichý klidaž nejdálnějších od Hebrid.

Co zpívá tu, kdo ví to dnes?Co tonů těch dí žalné roje?Zda trudů zašlých lká v tom směs,ryk zapadlého boje?Či tyto prosté nářky pějío věcech, jež se denně dějí,trud všední, starost, péče hlas,jak bývalo a dnes je zas?

Ať komukoliv pěla jenzpěv její slyším neustále,obličej k srpu nakloněnv své práci zpívá stejně dále.Naslouchám dojat bez pohnutí,ač do hor dál mne cesta nutí,ač dozněl v uchu zpěvu spád,zní v srdci dál mi napořád!